Konstantinova 1500
149 00 - Praha 4
tel: 272 941 932
Home Předměty Čj; Společenské vědy Debatérská Iliada
Předměty - Čj, Společenské vědy

Nezdařil svolal všechny ženy, jak mu poručila Eva, koučka bílých paží. Tak se počala velká výprava o třech členech, mířící až na Dálný východ. Konal se totiž další turnaj Debatní ligy, tentokráte v blyštivé perle republiky, stokomínové Ostravě. Hájit čest našeho ústavu se onoho slavného dne vydaly, krom pedagogického dozoru, také dvě stálice podobných dobrodružství - Tereza Ottová a Monika Němcová.

Ty matematicky zdatnější z vás možná zaujme, že dvě nejsou tři. Ale nebojte se - matrice vesmíru se nepřetrhla, kosmos nepozbyl smyslu a profesor Hála nebyl nucen spáchat rituální seppuku. Na místě nás měl totiž čekat prozatím záhadný debatér z Keplerova gymnázia, jemuž bylo dáno doplnit naše prořídlé řady a zkompletovat tradiční debatérskou trojici. Tedy ne, že by každé zasedání Klubu nepraskalo ve švech a před branami Opatova se pravidelně netlačily doslova miliony pracujících dychtících po kvalitní diskusi o příjmové nerovnosti v Evropské unii, ale tentokrát se nám (snad vinou konjunkce Marsu s Jupiterem či spiknutí nebeských elementálů) více účastníků zkrátka sehnat nepodařilo. Navzdory těmto problémům jsme se však po páté vyučovací hodině sešli ve vestibulu a pod bedlivým okem paní vrátné vyrazili obrnění tradičním optimismem a vírou ve své pečlivě cizelované diskuzní schopnosti do odpolední Prahy.

I přes bagetovou anabázi, která byla nutná z důvodu pověstné studentské hladovosti, nesmrtelně zaznamenané již ve středověkých fraškách, se nám kupodivu podařilo na nádraží dorazit v čas. Pravda, rolety v Pendolinu disponovaly, stejně jako vozy Alfa Romeo, famózním italským designem i podobně legendární technickou sofistikovaností, tudíž nešly stáhnout; ale na druhou stranu nám slečna stevardka přinesla tolik vody, jako bychom byli středně velká rodina hrochů. Celkově tedy spokojenost.

Strastiplnou pouť přes několik časových pásem a území z větší části ještě nepoznamenané bystrým okem moderních kartografů jsme vyplnili přípravou teze (Nezdařil/Němcová) a slastným spánkem (Ottová). Údajně se jednalo o celkové vyčerpání organismu plynoucí z intenzivní tvorby maturitních otázek, ale my víme své...

Konečně jsme dorazili na místo určení. Pedagogický dozor se jako rodilý Ostravak rozhodl demonstrovat svou informační superioritu a zaplatit jízdné MHD prostřednictvím nejmodernější techniky, tedy trolejbusového terminálu, jenž hrdě hlásal, že přijímá platební karty. Po několika zdánlivě nezávazných přiloženích se mu od spřáteleného debatéra dostalo informace, že právě opakovaně povzbudil místní ekonomiku příspěvkem neznámé výše. Protože jsou však středoškolští pedagogové novodobými Cresoty, přijal tuto skutečnost s příslovečným klidem Buddhy a již dlouho před konečnou se dokázal zvednout z fetální polohy.

Na místě určení nás čekal dosud nevídaný zážitek. Zatímco na předchozích výpravách se naše putování vyznačovalo veskrze inovativním přístupem k ideální trase pochodu, tentokráte se z nás stali Vůdci mas. Zástupy lidu totiž po prvních nesmělých kročejích počaly následovati domnělé opatovské proroky lepších zítřků. Přes veškerá očekávání jsme se této úlohy zhostili s v pravdě husovským zápalem, který však nerezultoval v hromádku popela pomalu se rozplývající v široké náruči Rýna (kein Hei im Rhein), nýbrž v příchod do kolejí Jana Opletala. Mučednické téma tedy zůstalo zachováno. To překvapivě pokračovalo i na vrátnici, kdy nám každému bylo přiděleno číslo na zápěstí, navzdory tradici však naštěstí značící pouze numero námi okupovaného pokoje.

Stále jsme ještě nepotkali třetího debatéra. To se mělo změnit až 15 minut před zahájením první připravené debaty, jejíž teze zněla "Zdravotnictví by nemělo být bezplatné". Rychlé seznámení, stručná instruktáž a vzhůru do boje. Soupeřem se nám stala "Koťátka", veskrze roztomilý a přitažlivý tým, který však své rivaly pravidelně polyká s lehkostí hladové anakondy. Jeho členové jsou totiž stálými reprezentanty České republiky na mezinárodních turnajích. Naším cílem tedy bylo něčemu se přiučit. Doufáme, že jsme chutnali - přesvědčivá prohra 3:0.

Po klání, které ze všeho nejvíce připomínalo Rudou svatbu, na nás čekalo jedno augustinovské vyznání. Netýkalo se však mladistvých zhýralostí či zplození nemanželského syna Odokara, nýbrž skutečnosti, že byl náš provizorní člen týmu debatami doposud nepolíben. Koťátka jej připravila o nevinnost vskutku drsným způsobem. Na slzy však, navzdory četným snahám, nedošlo (bohužel, pozn. TO). Lehce jsme utěšili jeho jemnou psyché a nechali ho napospas osudu (dobře mu tak, pozn. TO).

Poté mohla začít další část naší Iliady, spočívající ve snaze nalézt restaurační zařízení, které by náležitě ukojilo zhýčkané jazyky obyvatel hlavního města. Temná zákoutí černé perly Orientu se však zdála být přímo šokujícím způsobem hospodprostá. Je faktem, že případnému návštěvníkovi v žádném případě nehrozila smrt žízní, protože náleven by se zde našlo dost a dost, ovšem pokud člověk toužil po něčem jiném než utopencích s cibuli či tlačence s octem, bylo třeba vyvinout značné detektivní úsilí. Už jsme si malovali Ostravu jako Irák a vařící podniky jako zbraně hromadného ničení, když se nám po pár desítkách minut marného hledání konečně podařilo dojít cíle. Ten byl představován vskutku osobitým podnikem, který zažíval svou zlatou éru v Husákových časech. Kuchař však dosud zjevně žil, a to bylo rozhodující.

Monika si objednala super suché nudle s něčím zeleným (kdo lže, ten krade; navíc tím pedagogický dozor projevil zásadní botanickou neznalost nerozpoznáním příkladné natě Allium cepa - pozn. MN), Tereza zvolila svíčkovou a Nezdařil se přiotrávil bůčkem. I kvůli tomu jsme se velmi brzy odebrali vyhledat spoj "domů". Bohužel ani intenzivní seminář zeměpisu neměl měřitelný vliv na orientační smysl nejmenované debaTerky, shlížející na ostatní klubisty z patra svých mnoha anorektických centimetrů. Její rázný povel "vpravo!" jsme ke své smůle vyslyšeli jako lumík hnaný voláním přírody a vydali se na pouť do neznáma. Noc byla temná a plná hrůz; do našich myslí se vkrádaly první pochybnosti o tom, zda mohou být vzdálenosti mezi protilehlými zastávkami až takto epicky rozlehlé. Kdyby se nám záhy nepodařilo prolomit hypnotickou sugesci kosmaté maturantky a nevyvolali jsme diskusi o správnosti současného počínání, nejspíše bychom se na vlastní nohy přesvědčili, zda všechny cesty vedou do Říma. Snad z radosti nad nalezením spásného trolejbusu zapomněl pedagogický dozor na varování spřáteleného debatéra výše a opět několikrát přispěl na konto ostravské MHD neznámou částkou. Pak už nás však čekaly jen Opletalovy koleje a slastný spánek.

Budíček, sprcha, zuby, uvědomění si, že pedagogický dozor nemusí být na rozlosování debat, nadávka, spánek. Budík, rohlík, kalhoty, debata. Zkrátka a dobře, začínal druhý den turnaje, tedy sobota, a hodiny odbíjely 9 hodin ráno.

První debata krásného rána, na tamní poměry zamořeného smogem jen mírně, byla pro náš tým, který se v nočních hodinách alespoň částečně vzpamatoval z událostí předchozího dne, velká neznámá. Její tezi totiž rozhodčí drželi úzkostlivě v tajnosti až do rozlosování v 8:00 (kteroužto událost jediný nenáctiletý člen naší výpravy tradičně zaspal v rámci utužení morálky a týmového ducha). Tyto nepřipravené debaty patří mezi soutěžícími k nejoblíbenějším, protože je nenutí předem freneticky sbírat kvanta relevantních dat z více či méně důvěryhodných zdrojů a následně je stavět do preferovaně neprůstřelných argumentů, takže má studenstvo čas se věnovat paletě jiných, ehm, bohulibých činností. Nutno přiznat našemu týmu ke cti, že se nevrhl do hodinového přípravného času zcela bez předchozího obeznámení s tématem. Tezi “Muslimské dívky by měly mít právo se ve škole zahalovat” totiž zrovna naprostou náhodou (většinový názor podporovaný nově se formujícím klubovým matriarchátem) či svou genialitou a schopností se empaticky vcítit do složitých mentálních pochodů pořadatelů klání (bezdětného otce myšlenky asi není nutno představovat) zvolil pedagogický dozor na poslední předturnajové debatě. Možná, že i právě proto nás toto kolo obdarovalo prvními pomyslnými vavříny vítězství 2:1. Avšak přízeň Fortuny je vrtkavá, jak se tým opatovských reprezentantů mohl přesvědčit při druhé debatě ohledně zpoplatněného zdravotnictví, tentokrát v roli afirmace. Předzvěst porážky lze vysledovat už do fáze příprav, kdy se skupina, skládající se z notoricky otravně perfekcionistické megalomanky, maturantky pilně se připravující na zkoušku z OSZ a pedagoga daný předmět vyučující, nemohla spokojit s ničím menším než modelem zvícím délkou i záživností Mahábháraty. Vysvětlování tohoto sofistikovaného systému zabralo většinu první řeči, což ovšem nezabránilo týmu negace s tajemným názvem C8H10N4O2 (nápověda pro, jak by řekl profesor Bauer, humanitně zaměřené: nejlepší přítel každého maturanta a vysokoškoláka během nejpopulárnější části roku) ho nepochopit. Výsledkem byla velmi zmatená debata se zklamáním v podobě prohry 1:2.

Jakmile nám bylo možno vypadnout z debatního víru, rychlým pochodem jsme se z Gymnázia Hladnov přesunuli na koleje k obědu. Dnešní menu znělo: řizek, kobzole a ogurek (pro neznalé místních poměrů - řízek s brambory a nakládanou okurkou). Stejné bylo i minule v České Třebové a předminule v Jaroměři. Zdálo se proto, že se jedná o dlouhá léta prověřovanou a cizelovanou krmi, která nejlépe obnovuje síly debatérů. Granule pro psy, seno pro slony, čokoláda pro tlusťochy a řízky pro debatéry. Nu, mohli jsme dopadnout i hůř.

Po odpolední pauze umožňující kyselině chlorovodíkové obývající žaludek udělat krátký proces s toliko opěvovaným řízkem bez možné disturbance (jako například neodkladný pocit nevolnosti během řeči našeho drahého hostujícího člena týmu - pozn. MO), jsme se vrhli na poslední sobotní souboj ostrých jazyků. Při negaci teze “Církve by měly povinně oddávat homosexuální páry” se ovšem projevily výrazné rozdíly ve fungování nervové soustavy obou dívek a vyvracení byla vyčítána nekonzistence. Takže jsme museli při vyslechnutí verdiktu 0:3 osušit pomyslné slzy a popřát výrazně zkušenějšímu týmu soupeřů GYRA 2 k přesvědčivé výhře.

Večeři jsme očekávali v tichém napětí - potvrdí se naše teorie o standardizované krmi debatní zvěře, nebo jen začínáme trpět stihomamem? Po příchodu k výdejnímu okénku bylo hned jasno - to že jste paranoidní neznamená, že po vás nejdou. Z tácu na nás hleděla druhá debatní klasika - nudle nesoucí hrdý název spaghetti Bolognese. Jemnou harmonii klasického receptu s podtóny muškátového oříšku a rulandského šedého tentokráte tvrdily ostravské rytmy v podobě eidamu a štědré dávky kečupu. Paním kuchařkám bychom touto cestou chtěli poděkovat za chutnou krmi a nadhodit, že kusy místních klobás by rodinné stříbro obyvatel slunné Itálie jistě posunuly ještě o level výše.

Po gurmánském zážitku jsme pokračovali v pomyslné cestě Evropou a zemi Věčného města následovaly krajiny věčného deště. Protože čas čaje o páté již minul a Brexit byl již odhlasován, poznali jsme záblesk kulturní tradice Spojeného království alespoň ve formátu ukázkové debaty “British Parliament”. Oproti stylu Karl Popper, se kterým je již laskavý čtenář obeznámen z předchozí reportáže mapující činnost nejpopulárnějšího studentského spolku našeho gymnázia, jde rozeznat několik odlišností. Asi nejvýznamnějším rozdílem je fakt, že během řeči může být kdykoli právě mluvící verbální exhibicionista přerušen záludnou otázkou z týmu soupeřů, kterou může i nemusí zodpovědět. Takže více či méně školní vyučování převedené do praxe. Debata na tezi “Měli bychom zakázat Facebook” se nesla ve večerním odlehčeném stylu slovního šarmu rozhodčích a vzhledem k tomu, že porotu tvořili přihlížející z řad náctiletých jako reprezentace slavného “Vox populi, vox Dei”, by byla nutnost prozradit výsledek krajně urážlivá k intelektu čtenářů.

Večer nám bylo trávit v místní restauraci U Dvořáčků, kde se jako obvykle rozebíraly zážitky uplynulého dne a hodnotily chyby či obratné finesy předchozího klání. Atmosféra podniku jako by do celého světa křičela "Memento mori!". Tento efekt způsobovala skutečnost, že stěny restaurace byly obsypány obratně vykuchanými a následně umně vycpanými hlavami (či jinými tělesnými částmi) lesních tvorů. Chyběl snad jen medvěd, hranostaj a babka kořenářka. Nemusíme připomínat, že při pohledu na tolik uhynulých zvířátek zasvítily Monice oči nadšením. Když ji k výbornému zelenému čaji navíc přinesli pytlíček, na kterém se hrdě skvělo 100% rainforest, tudíž zde byla alespoň minimální šance vylepšit si gurmánský zážitek troškou mletého orangutana s příměsí orchidejí, nechtěla jít domů. Marně jsme jí vysvětlovali, že sádra se prostě pitvat nedá, a s pouhou půlkou kance se inteligent stejně příliš nepotěší...

Vše nakonec musel vyřešit pan vrchní, který nás okolo 11. hodiny večerní vyzval několika prostě lidovými a havířsky zemitými slovy k platbě a odchodu. Jeho milé prosbě jsme zkrátka nemohli nevyhovět a i Monika pochopila, že tady si skalpel nesmočí. Navíc bylo potřeba nabrat síly k zítřejšímu poslednímu střetu, který měl rozhodnout o našem celkovém turnajovém umístění a opatovskému týmu přiblížit či naopak vzdálit potenciální účast na letošním finálovém turnaji Debatní ligy.

Nedělní ráno proběhlo tradičně rychlostí finišujícího Usaina Bolta. Snídaně z vlastních zdrojů volně přešla v hektické dobalování a konečně i poslední ostravskou debatu. Čest vybrat tezi připadla soupeřům, kteří se nakonec rozhodli pro “Demokratické strany by měly odmítat KSČM jako koaličního partnera”. Na nás zbyl verdikt, jestli budeme tezi obhajovat či ji vyvracet. Po jedné minutě, kdy vzduchem létaly argumenty pro a proti, morální odpovědnost a touha vyhrát, se opatovský tým zavázal hájit stanovisko negace. Nestalo se tak kvůli náhlé změně naší politické orientace podmíněné soucitem s těžce pracujícími soudruhy z Ostravy, a legendární vlajka SSSR Martina Kubů tak zůstala pohřbená v archivech debatní minulosti, nýbrž díky chladnokrevné kalkulaci ohledně obhájitelnosti teze. A vyplatilo se - přes apelaci afirmace na hrůzy způsobené komunistickým režimem jsme se proargumentovali k druhému vítězství 2:1.

Protože se jednalo o poslední debatu tohoto turnaje, uklidili jsme po jejím dokončení místnost, sebrali svou bagáž a mohli se pomalu odebrat na závěrečné vyhlášení. Nutno říci, že výsledkově se nám tento turnaj nepovedl. Z 28 týmů jsme skončili až na 21 místě, což pro nás představovalo doposud nejhorší vystoupení na Debatní lize… Ale nejenom výsledky živ je člověk. Malebná a podmanivá krása Ostravy, onen neopakovatený genius loci klenotu českých zemí, zkrátka dokázal učinit z víkendu magický zážitek bez ohledu na umístění. Když se pak k debatérce Tereze přimotal budoucí prezident Asociace debatních klubů a s lehkým ruměncem jí podstrčil svou navštívenku, bylo nám jasné, že příště již budeme ve výsledkové listině jenom stoupat. Třeba už příště v Nové Pace.

 
Hledej
TOPlist
Přihlášení pro autora