Podrobnosti

Napsal Vývojář

Zveřejněno: 4. duben 2018

Ve dnech 25. - 29. března jsme byli my, třídy 5.R a 5.S, králi sjezdovek lyžařského střediska Tauplitz. V něm jsme byli hned první den přivítáni krásným teplým slunečným počasím, které se v průběhu týdne přetahovalo se sněžením a mlhou o to, kdo nechá sníh dřív roztát a změknout, nebo naopak napadnout a zmrznout.

Jako členové jednotlivých lyžařských (pod vedením p. prof. Knedlíka, Urbance nebo pí. prof. Farské) a lyžařsko-snowboardových (pod vedením p. prof. Hály) oddílů jsme tedy po celou dobu čelili velmi proměnlivým a občas nepříznivým podmínkám této horské přetahované. Zpočátku jen pár nadšených bláznů si po celodenním lyžování ještě přidávalo do těla na běžkách, ale jejich odhodlání bylo v průběhu týdne inspirací pro mnohé další, takže se na běžkách poslední den sešlo až rekordních 18 mladých běžců. Tým se tedy na konci skládal nejen z profesionálních závodních běžkařů a profesionálních běžeckých nadšenců, ale i z profesionálních běžeckých šneků a profesionálních běžeckých držkopádníků. Kuchaři hotelu Berghof si asi byli vědomi našeho fyzicky náročného programu a snažili se nás proto svými jídly co nejvíce energicky a kaloricky nabýt. Avšak smažené pokrmy minimálně jednou denně daly opravdu zabrat už i žaludkům naší mekáčové generace. Energii a nadšení jsme proto přijímali hlavně ze srdečných pochval našich vedoucích na večerních poradách. Po poradě následovaly večerní programy v naší režii. První večer laťku nasadila třída S se svou vědomostní soutěží a třída R jí den poté dorovnala soutěží hereckou. S přehledem pak ale veškeré laťky překonala Pájova hra na kytaru doprovázená jeho líbezným zpěvem, takže poslední večer se raději nikdo neodvážil tento program trumfnout. Nakonec jsme Tauplitz opouštěli velmi neradi a na vše, včetně mnohých nepříjemností (v podobě dvoulůžkového pokoje pro pět osob - tedy pokoje bez existence podlahy, večerku od půl desáté, tlačenice v lyžárně, tragického dý džeje na diskotéce a nekonečném čekání na jídlo), nyní vzpomínáme s úsměvem. Památkou na náš lyžařský kurz nám zůstaly ale nejen vzpomínky, nýbrž i básničky (či spíše ódy) složené pro naše vedoucí a také značné množství fotek.

 

Doufáme, že stejně tak jako my si s námi kurz užili i naši profesoři, kterým patří naše velké DÍKY(!!!) za to, že k nám byli vždy vstřícní a přátelští, a že nás i ostatní třídy bude čekat spoustu dalších takto úžasných kurzů.

 

Monika Smiešková, 5.R

(neboli ta, která svým jménem kryje upřímné výpovědi jednotlivých účastníků kurzu)

 

 

básničky:

Horský svůdce Míla

Hrubas už se šusem valí,

ani Míla už ho nezastaví.

Tváře už nás pěkně pálí,

Séba se zas někde válí.

Míla už nám tu dobře radí,

jak se zlepšit v carvování.

Na alpský styl všichni čumí,

jak ho ten náš Milan umí.

Všichni jsou pak nadšení,

že je jídlo smažený.

Vůbec nejde o rychlost,

hlavni je tu bezpečnost.

Rychlost je zde nepřítelem,

k Hálovi se neproderem.

Stíhač má styl vytříbený,

boule ho vsak zcela změní.

Šmejkalovci nám to kazí,

a pak z toho v noci zvrací.

Carving je styl pro dárce,

kteří končí v zachránce.

Sněží nám tu vydatně,

horský svůdce bezradně,

hledá cestu na mapě.

15 km sjezdu denně,

hlavne ať se nepředřeme.

"Honzo čekej na hraně",

volá Milan bezradně.

Poznávačky jsou zde běžné,

nebudeme tu stavět věcně.

Milan už se z toho hroutí,

jak ten Jirka oblouk kroutí.

Stíhač má svůj první sestřel,

snowboaďák to o strom opřel.

Ondra oblouk křehce krájí,

Petr ho vsak drze hájí.

Stredni oblouk jezděte,

na carving už kašlete.

Carvovat se tady nedá,

jsou tu úzké sjezdovky.

Dokud Míla jinak nedá,

budeš jezdit stařecky.

Na večerní poradě,

Milan chválí obratně.

Rychlost je tu sprostým slovem,

nenech se ji zlákat,

nebo skončíš pod drnem,

a nebudeš moct skákat.

Neberte to osobně,

musí tu byt sranda,

jinak se rozpadne banda.

CUBA CUBARUM!
 

Lyž si řiď!

Hála je náš vedoucí,

zvedne traktor jedoucí.

Naučí nás na snowboardu,

i přes ňákou velkou hroudu.

Naučí nás na lyžích,

i když máme čerstvej sníh.

Snowboardisty přejezdy trápí,

jízda s hůlkami je vábí.

Hála jede joujoujou,

Náladu s nim máme skvělou.

Knedlík si to drandí v čepce,

Hála ho na jedný lyži předjede lehce.

Ani družstvo Urbance,

není pro nás konkurence.

Tým Farský se tam plazí,

přitom očka na nás hází.

Hála ten je nejlepší,

naše nožky přesvědčí.

S Tauplitzem se loučíme,

a s lyžákem končíme!

 

Óda

Třída pátá eR a třída pátá eS

vydaly se v neděli

přes jedno dlouhé údolí

a ne tak dlouhý les.

Když na místo přijeli,

bavili se s přáteli

a z oken hory viděli.

Zde padla nám do očka žena,

co má skvělé vlasy.

Je to vážně kočka,

s Faris jsou tu skvělé časy.

Smaženého máme už asi všichni dost,

však Farská, naše vedoucí, tak to je vážně kost.

Za okny furt padá sníh,

však nám se jezdí stále skvělě,

tak pojď se projet na lyžích a zbytek dojeď po čele.

Lanovka se houpe,

což nepůsobí zrovna hezky

a já si připadám hloupě,

když rozumím jenom česky.

A až zítra budem odjíždět a každý utřem soje slzy,

vždyť není nad čím smutnět přec, vždyt potkáme se zase brzy.
 

Standa

Standa je fakt dravec,

na sjezdovce kanec.

Toho my vám nedáme,

jen za párky prodáme.

K snídani je nemáme,

rádi si je ale dáme.

My jsme družstvo nejlepší,

zbytek se snad polepší.

Flyk je pořád na zemi,

k obědu zas smažený,

Péťa ho pak následuje,

celý tým je podporuje.

Michal spouští lavinu,

máme mu to za vinu.

Není ovšem v našem týmu,

nedáváme tomu tíhu.

Pavel zase sr**ky mele,

pošleme ho do....

Standa zase Kubu stírá,

v jeho roastech není míra.

 

Podrobnosti

Napsal Vývojář

Zveřejněno: 20. únor 2018

Podrobnosti

Napsal Vývojář

Zveřejněno: 20. únor 2018

Hospodářský úsek

Podrobnosti

Napsal Vývojář

Zveřejněno: 20. únor 2018

Bakaláři