Všechny články

Poté, co byl v prvním předkole Robosoutěže poražen mnohem zkušenější tým Gymnázia Opatov, než je ten náš, nedělali jsme si žádné velké naděje a počítali s tím, že se do školy stihneme vrátit na oběd, který nám poskytne opravdu pramalou útěchu.

Vybavené velkou svačinou se naše družstvo ve složení studentů kvinty E (Jiří Ledvinka, Filip Bialas a Tereza Ottová) 29. listopadu vydalo na FEL ČVUT, kde se soutěž konala. Jak jsme si tak prohlíželi soupeře, postupně nám docházelo, že náš přátelsky vyhlížející robot moc neodpovídá názvu, pod kterým jsme náš tým přihlásili, totiž Terminátor.

Navzdory předpokladům náš malý Terminátor dokázal při zkušebních jízdách posbírat všechny míčky – což zvládl i v prvním soutěžním duelu. Jenže pak se souhrou náhod stalo, že chudák strávil zbývající minutu zaseknut pět centimetrů od vítězství, tedy skladu, kam měl míčky přemístit. Naše výkřiky, jak hrdí na něj jsme, se rázem proměnily v pokřik „Alespoň jeden míček, sakra!“. Ani ten nám však nedopřál.

Do následujícího souboje jsme odstranili příčinu neúspěchu, a i podruhé náš Terminátor projel dráhu, zatímco soupeř strnul na začátku – vypadalo to tedy na postup zajišťující vítězství. Náhle jsme však pocítili nepříjemný pocit déjà-vu, neboť se náš robot opět zastavil před skladištěm, odmítajíc plnit své poslání. Tentokrát se prostě a jednoduše zasekly pásy, které měly míčky transportovat. Opět jsme prohráli.

V posledním duelu se překvapivě nic nepokazilo a my jsme získali dva (kladné) body, které nám zajistily postup.

Následujících několik klání pro nás dopadlo báječně a my jsme se probojovali mezi čtyři nejlepší družstva, načež proti našemu Terminátorovi nastoupil pozdější vítěz soutěže, který ho tak trochu porazil. Nakonec se umístil třetí, čímž se nám povedlo něco, v co jsme nedoufali ani v našich nejšílenějších představách – totiž dostat se do finále, kde poměříme síly se studenty bakalářského oboru ČVUT Robotika, a to dne 16. prosince.

Díky postupu na nás tedy ještě čtrnáct dní z parapetu bude výhružně hledět náš robot. Netušíte, jak je to nepříjemný pocit, když se ráno vzbudíte a první, co spatříte, je Terminátorův výhružný výraz, který nikdy nezmizí: pozoruje, jak si k svačině dáváte sušenky, luxujete koberec, nebo se odmítáte se učit literaturu. Děkuji Jirkovi, že se to rozhodl snášet místo mě, alespoň se proto paranoidně nemusím otáčet za sebe, když píši tento článek.

Tak nám prosím za čtrnáct dnů v pondělí 16. prosince držte palce. Mám dojem, že to budeme potřebovat.