Všechny články

Úterý 18. 10. bylo pro žáky 5. P, sext a septim světlým bodem týdne. Za účelem vylepšení jazykových schopností z němčiny jsme shlédli film „Heidi – děvčátko z hor“.

Tento snímek se ukázal býti dobrou volbou hned z několika důvodů: nejenže nevyzařoval obvyklou pochmurnost pro tamní kinematografii typickou, ale navíc nám představil zajímavá témata v nádherném prostředí švýcarských Alp bez nutnosti mít certifikát C1 z naší strany. Když už jsem naťukla ty hory, tak ve zkratce k obsahu filmu. Jak se již čtenáři zajisté dovtípili, hlavní hrdinkou filmu, natočeného podle oblíbené dětské knížky Johanny Spyri, je osiřelá dívka Heidi, trávící dlouhé dny hraním si na alpských pastvinách s kamarádem Petrem a stádečkem koz. No prostě idylka. Dějový zvrat nastává ve chvíli, kdy se neposedná Heidi dostane do rodiny městské smetánky ve Frankfurtu nad Mohanem. Zděšený obličej guvernantky ve chvíli, když nezkrotná Švýcarka začne srkat polévku a krást housky, všem určitě mírně zlomyslně rozjasnil den. Ač si Heidi v panském sídle najde kamarádku Kláru, pořád se jí stýská po venkovském srubu a dědečkovi. Naštěstí vše končí tak, jak by se od každé správné pohádky očekávalo: Heidi se vrátí domů, kam ji dokonce přijede navštívit Klára.

Co se týče jazykového hlediska: jak již jsem zmínila, věty nehýřily složitostí Hegelovského rázu, jen nikdo asi nečekal švýcarský dialekt. Překvapení to nebylo z nejmilejších, ale co – němčina zůstane němčinou a pro chvíle největší beznaděje se po celou dobu promítaly anglické i české titulky. Ty v naší mateřštině sice asi v půlce filmu z neznámého důvodu zhasly, ale nepokořeni na mysli technici opět dokázali nadřazenost lidského génia a po chvíli zmatků vše šlo znovu jako po másle.
Na filmu se mi moc líbilo zjištění, že rozumět mluvené němčině není až zas tak náročné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Myslím, že nám všem pomohl uvědomit si význam cizích jazyků a tímto bych chtěla vyučujícím němčiny za tuto příležitost poděkovat.

Monika Němcová, 5.P