Všechny články

Zájezd do Švýcarska 10. – 15. 6. 2012 s kabinetem Nj GO

Klasické nedělní rekapitulování příštího týdne: Pondělí – nuda; úterý – nuda, … No… Jako vždy. Už stereotyp… Fakt by to chtělo nějakou změnu. Už jsme například dlouho nebyli nikde na žádném výjezdu… Výjezdu… VÝJEZDU! Ale co mě nemá, vždyť ve 23:15 na Opatov a směr Švýcarsko! Jak jsem jen mohl zapomenout? Takže halabala sbalit bagáž a vyrazit vstříc zahraničnímu dobrodružství.

Otec mě přiváží na místo srazu za pět minut dvanáct, totiž ve 23:10. U autobusu už se vytváří klasický rozlučkový mumraj: Ratolesti líbnou rodiče a usazují se uvnitř autobusu na svá místa. Poslední zamávání a řidič dupe na plyn. Cesta bude dlouhá a určitě je co probrat; všichni štěbetají o svých očekáváních z týdenního výletu. Přeci jen Švýcarsko není země jen tak leda jaká, jde o v různých směrech speciální a výjimečnou destinaci, například kde jinde na světě se hovoří čtyřmi úředními jazyky? Samozřejmě nemluvě o spoustě světoznámých turistických atrakcích jako je Ženevské a Bodamské jezero, Olympijské muzeum v Lausanne, monumentální ženevský vodotrysk či proslulá bernská podloubí. Cestou stavíme na Zličíně, kde nabíráme našeho průvodce. Přijde ještě několik zastavení na záchod a občerstvení a ejhle, znenadání dojíždíme k Bodamskému jezeru a ještě německému městečku Lindau s přístavem a zbytky římské zdi.

Prvním švýcarským bodem našeho programu je město Kostnice, do kterého se dostáváme říčním trajektem z Meersburgu. Cesta na vodě trvala asi 30 minut a blankytná „oceánská“ barva zaujala snad každého. V Kostnici si dáváme několik desítek minut na prohlídku historického centra v doprovodu našeho průvodce. Poznáváme odkaz Mistra Jana Husa, který zde byl upálen i exteriéry jeho domu. Později procházíme i po něm pojmenovanou ulicí. Déle už jsme se moc nezdržovali, prohlédli jsme si velkou sochu na molu a pokračovali dále směrem na Bern.

Další zastávka se nazývá Stein am Rhein, součást kantonu Schaffhausen. Stein bývá označován jako nejkrásnější středověké městečko v celém Švýcarsku, známé svými bohatými freskami na fasádách a výšlapem k hrádku. Nahoře se každý na oslavu vyfotil u hradeb a dal si zasloužené občerstvení v místních kavárnách v historickém centru.

 Všichni se již těšíme na semifinále dne a to nejmohutnější vodopády na řece Rýn u Neuhausenu, sahající do výškového rozdílu až 24 metrů! Procházíme se podél břehu a docházíme až k balkonku kousek od tryskající vody! Asi po hodince nasedáme zas do autobusu a vyjíždíme směrem do hlavního města Švýcarska, města kulturního dědictví UNESCO, Bernu, kam dorážíme v odpoledních hodinách. Kompletně světlezelené město ležící na strmém skalnatém ostrohu, obléhané ze tří stran řekou Aarou, nás přivítalo s otevřenou náručí a nabídlo své důkladně čisté a paralelní probíhají ulice včetně několikapodlažních podzemních místností. Všude ze staveb trčely vlajky a štíty, další z mnoha symbolů města. Město jsem prošel co nejsvědomitěji, přeci jen, kdy se sem zas podívám, že?

Do večerního ubytování jsme jeli až do Francie, blízko francouzských hranic, do Évian-les-Bains. Po celou dobu pobytu nám byl hotel ETAP příjemným nočním azylem, hlavně teplou sprchou na každém pokoji, měkkými loži a Wi-Fi hotspotem. Dojem kazily snad jen občasně ranní mrazíky.

Co se dalšího programu týče, vypíchnout musím město Luzern, které se mi velmi líbilo svou moderností a přístupností cizincům, prohlídku čokoládovny s audiovizuálním doprovodem a v neposlední řadě i návštěvu místa posledního spočinutí mistra komiků, Charlieho Chaplina ve městě Vevey u Lausanne. Samozřejmě, město Lausanne, Sion, či Vaduz jsou také nesmírně zajímavé destinace, ale asi nic nemělo na ojedinělý zážitek v podobě výletu na vrchol hory Pilatus poblíž Luzernu ve výšce 2 128 výškových metrů. Na horu jsme vyjeli lanovkou z Kriens. Na vrcholku byla možnost vyhlídky a nějakého toho občerstvení za překvapivě rozumnou cenu. O čem jednou budu vyprávět svým dětem, je rozhodně zpáteční cesta z Pilátu. Nejstrmější ozubnicová železnice na světě – takovým titulem se honosí tamější vláček pendlující mezi Pilátem a obcí Alpnachstad.

Když čtete tuto reportáž, kladete si otázky jako: „A to to bylo všechno tak super?“… „Vážně nebyly žádné komplikace?“ No… To víte, že byly. Nejvíce mě mrzí komplikace s počasím, kvůli kterému jsme se nepodívali na Mont Blanc, nejvyšší horu Alp a také Evropy, pokud nepočítáme euroasijský Elbrus na Kavkazu. Ale no tak, to bychom těch pár kapek nezvládli? Ale kdepak, pes je zakopaný v tom, že nebylo vidět dále než na špičku nosu a kdo ví jestli. Škoda, tak jsme si udělali výlet do Chamonix a ušetřili €40.

Mám-li hodnotit jakýsi lidský background, nenapadá mě vhodný český výraz, nevím, zda mi to tak docela přísluší, ale přeci jen je to můj pohled na celý výjezd a proto ho zde uvedu. Nehodlám se tu touto cestou někomu vtírat či naopak, ale myslím si, že o nás bylo velmi dobře postaráno a vezmu-li v úvahu, že na asi 38 skoro či úplně dospělých lidí byly 3 ženy, nevyskytly se žádné problémy např. z nedostatku respektu autorit (co si budeme povídat, mužské slovo má jaksi větší míru kázně) a jsem za to velmi rád, je vidět, že se na škole vyskytují v drtivé míře inteligentní osoby a nebylo co řešit. Navíc jsme se všichni z různých tříd navzájem víc poznali a celý výjezd hodnotím velmi kladně.

Speciální poděkování patří autorce fotomateriálů i osobám na nich vyobrazených, kteří souhlasili s dalším šířením a bez kterých by reportáž nemohla vzniknout

Balda