Všechny články

V doprovodu profesorek Synáčkové, Farské a Jahelkové jsme se se spolužáky vydali na školní výjezd do Švýcarska. Bylo to pět dní nabitých pestrým a zábavným programem. Poznali jsme jak přírodní krásy Švýcarska, tak památky, či muzea.
Po nočním přejezdu, který si místy hlasitostí a výpovědní hodnotou hovorů nezadal s diskusí poslanců ohledně nového zákona o kouření, jsme se v pondělí ráno dostali do ostrovního městečka Lindau. Rychlou ranní procházkou po opuštěných ulicích jsme rozhýbali ztuhlé údy a autobus svižně pokračoval v cestě. Ta rychle plynula, osvěžena přejezdem Bodamského jezera pomocí trajektu. Naštěstí osvěžení nebylo úplné – ač foukal prudký vítr, hrozící sfouknutím několika lehčích členů výpravy, nikdo se nevykoupal.

Kostnicí, místem úmrtí Mistra Jana Husa a narození Ferdinanda Zeppelina, naše výprava jen projela. Náležitě „zcepenělí“ jsme zastavili ve  středověkém  městečku Stein am Rhein na oběd.   Musím se přiznat, že mne u břehu zaskočila vysoká frekvence výskytu cedulí sdělujících, že se v Rýně nevyskytují žraloci. I náš další bod programu se točil ohledně této řeky, která je zaručeně bez inkriminovaných paryb – navštívili jsme Rýnské vodopády, největší vodopády v Evropě. S povděkem kvituji, že nikdo v rámci pokusu o vyvrácení zmíněné teze neskočil do vody.

Po projetí největšího švýcarského města Zürichu byla naší poslední pondělní zastávkou prohlídka  turisticky nejpřitažlivějšího  města Luzernu, známého dřevěným Kapličkovým mostem přes řeku Reuss.  Naše společnost v tomto městě přenocovala.

Ráno autobus odjížděl ve studenty tak milovaném čase 8:00, a zatímco moji spolužáci seděli na hodině češtiny, my jsme odjeli do jednoho z nejexkluzivnějších středisek v Alpách – malebného horského městečka Grindelwaldu, které je východiskem k okolním ledovcům a soutěskám.  Naskytl se nám pohled na horskou scenérii, které dominoval zasněžený vrcholek čtyřtisícovky  Eiger, jako vystřižený z letáku cestovní kanceláře.

Následně nás čekala návštěva hlavního města Bernu. Tam se největším hitem mezi účastníky zájezdu stali medvědi chovaní ve výběhu u starého města, kteří sice nebyli od Kolína, ale zato uměli perfektně šplhat na stromy. Historické centrum města leží nad řekou Aarou  a je zajímavé pestrými kašnami a několikapodlažními sklepy s obchůdky.

Cesta na jihozápad přinesla několik nepěkných změn: jednak se spustilo meteorology slibované mrholení, jednak jsme přejeli do francouzské části Švýcarska a němčinářská většina se stala částečně jazykově indisponovanou. Zbytek dne se nesl v gurmánském duchu – navštívili jsme sýrárnu a čokoládovnu. Co se týče čokoládovny Cailler u městečka Broc,  čekala nás na konci exkurze opulentní ochutnávka a já byla v sedmém nebi (pro jistotu jsem se od příjezdu nezvážila). Sýrárna Le Gruyére u hradu Gryére mi také přišla hezká, jen si nejsem jistá, zdali prohlídka typu „jsem Kravička Třešinka a ukážu ti kouzlo“ odpovídala naší mentální úrovni. Úterní noc jsme strávili na francouzské straně Ženevského jezera v městě Thonon.

U zmíněné vodní plochy jsme strávili celou středu. První zastávka obnášela typicky turisticky frenetické focení nejznámějšího hradu ve Švýcarsku – Chillonu. O focení nebyla nouze ani později: navštívili jsme města Montreux (socha Freddieho Mercuryho) a Vevey (socha Charlieho Chaplina a netypická fotka obří  vidličky v jezeře, výtvoru to firmy Nestlé, sídlící v tomto městě).   Po cestě kolem vinic Lavaux zapsaných v UNESCU naše výprava dorazila do Lausanne, které proslulo jako sídlo Olympijského výboru. Tamější muzeum Olympijských her jsme si nemohli nechat ujít; já, jako osoba naprosto nepoznamenaná sledováním sportů, jsem ho asi náležitě neocenila, ale i mně se líbilo. No a pak už nás čekala Ženeva – město diplomatů s velkou fontánou a malou populací. Skončili jsme znovu v Thononu.

Příští den, ve čtvrtek, se potvrdila zvláštní matematická souvislost mezi změnou jazykového prostředí a zhoršením počasí: znovu jsme přejeli do německé části a znovu začalo pršet. Takže jsme většinu našeho času v Zermattu, který mimochodem patří také mezi velmi luxusní střediska, strávili nakupováním v obchodech nebo vysedáváním v McDonaldu.  S úderem čtvrté se ale drtivá většina přítomného studentstva rozhodla vyjet vlakem nahoru na horu Gornergrat.

Počasí nahoře se nevylepšilo: sice necrčely provazce vody, ale vládla tam mlha, vítr a zima. A pak najednou, jako mávnutím kouzelného proutku, se oblačnost začala trhat.

Živě si pamatuji to štěstí, když na nás asi na dvě sekundy vykoukl vršek Matterhornu. Cestou zpět dolů se počasí  stále více vyjasňovalo a než vlak zastavil, výhled na jeden z nejkrásnějších vrcholů Švýcarska začal připomínat kýčovitou pohlednici, takže jsme v podvečer zahlédli Matterhrorn v plné kráse useful link. Ale pak už nás čekala jen dlouhá cesta domů do Čech.

Říci, že se výlet povedl, by bylo výrazné podhodnocení situace.  Zájezd se velmi vydařil, projeli jsme napříč celým Švýcarskem a všichni jsme si to užili. Proto bych tímto chtěla poděkovat paním profesorkám, paní průvodkyni i všem účastníkům a doufám, že nás čeká ještě mnoho takto vydařených výjezdů.

Monika Němcová 4. P, Ema Mušková 3.R

FOTOGALERIE ZDE:

https://picasaweb.google.com/104437306756028546092/6296004562430420225?authuser=0&feat=directlink