Všechny články

V pátek 30. 11. vylétli studenti septimy A ze zkrácené první hodiny jako vítr. Pátečních dopolední, které nemusíme trávit ve škole, je totiž poskrovnu. Slečna Vegrová nás hnala ostrým tempem na náměstí Republiky. V Divadle v Dlouhé jsme navštívili koncert kapely Hm… Tak se jmenuje čtveřice chlapíků zhudebňující texty českých básnických es. Hráli asi hodinu, přičemž každý song uvedli historickými reáliemi a fakty o autorovi, případně nějakým (velice často až křečovitým) fórem. Ale i snahu je nutné ocenit. Mně jako hudebnímu laikovi není shůry dáno soudit jejich muzikální schopnosti. Můžu tedy jen říct, že to bylo o hodně lepší, než jsem čekal, hráli vážně dobře. Hm… na mě působili přinejmenším velice originálně a sympaticky. Jen mě mrzelo, že se frontman kapely snažil vytvořit mezi publikem a pódiem jakousi sarkastickou bariéru, za níž se schovával.

Po koncertu jsme ještě navštívili výstavu v Obecním domě k příležitosti oslav 100 let od jeho založení. Zde se nás ujala velice příjemná slečna průvodkyně. Měla široké znalosti ohledně výtvarného umění, bohužel my jsme nebyli skupinou, která by to byla schopná patřičně docenit. Nad Muchovými nebo Kubištovými obrazy jsme mohli pouze uznale pokývat hlavou. Možná kvůli tomuto nešťastnému faktu se tvář slečny profesorky na pár chvil zakabonila jako nebe nad Prahou téhož dne. Přesto snad nemluvím pouze za sebe, když řeknu, že výtvarná výstava v Obecním domě byla zajímavým zážitkem. Nakonec pro nás byl připraven i malý workshop na téma secesní písmo a ornament, z něhož je i pár fotek, které dodal Martin Pilík.

Někteří nadšenci pak završili vydařenou exkurzi kávou v nedalekém Domě u Černé Matky Boží postaveném v kubistickém stylu.

Michal Hozman 7.A