Všechny články

Jak již ti zvídavější (či znuděnější) z vás vědí, na našem gymnáziu byl před relativně krátkou dobou založen debatní klub, tedy instituce určená převážně obsesivně hádavým jedincům, kteří chtějí svůj koníček provozovat pod širokými křídly školy. Součástí naší aktivity jsou krom každotýdenních schůzek v některé z učeben, kde se členové přou o nejrůznějších tématech a do půl hodiny se pravidelně označují za nové Hitlery, také výjezdy do terénu. Tyto výpravy jim umožnují poměřit se v rétorickém šermu s podobně postiženými osobami ze všech koutů republiky. Tentokrát naše kroky zamířily do malebné Jaroměře, kde se konal první turnaj letošní debatní sezony.

Za účelem cesty jsme si osedlali železného oře a s jeho pomocí se hodlali odtransportovat až na místní vlakové nádraží. První zanedbatelná komplikace nastala již během přestupu v Chlumci nad Cidlinou. Vrcholné dílo místních inženýrů v podobě světelné tabule s odjezdy vlaku totiž nebylo tak úplně kompatibilní s jízdním řádem využívaným drážními zaměstnanci. Když náš vlak nedočkavě vyrazil o 5 minut dříve, mohli jsme strávit pár desítek minut prohlídkou místních pamětihodností z prostoru peronu. Zaujal nás především komín a řeka neznámého jména. Ale co. Jenom cesta do pekel je rovná a dlážděná.

Povedlo se – do Jaroměře slavně dorazila pražská invazní armáda v síle 5 osob. Ubytování mělo být zajištěno v místním domově mládeže. A teď otázka za 1000. Věděli jste, že se v dané lokaci nacházejí dva objekty s tímto názvem? My ne… Po příjemné a jen mírně navlhlé procházce do nedalekého Josefova jsme však svůj omyl napravili a dorazili na správné místo určení jen s drobným, tříhodinovým zpožděním. Široká náruč debatní komunity nás přivítala jako ztracené děti a s pochopením milujících rodičů přivinula na svou hruď.

Protože večeře nebyla součástí programu (a i kdyby byla, již dávno by zmizela ve chřtánu nenasytné minulosti), rozhodli jsme se naplnit své útroby v místní pizzerii. Při té příležitosti došlo k bojové poradě ohledně strategie zítřejší debaty.

S debatními turnaji se to má tak – soutěžícím je přidělena tzv. teze, tedy kontroverzní tvrzení, které mají účastníci buď obhajovat, nebo vyvracet (strana je určena losem). V některých případech se jedná o tezi nepřipravenou, která je odhalena hodinu před samotnou debatou a soutěžící mají proto jen omezený čas na vypracování argumentace, jindy jsou s jejím zněním seznámeni již několik týdnů před turnajem. V sobotním jaroměřském klání šlo o druhou alternativu. Témata zněla „EU by měla dávat přednost snižování příjmové nerovnosti před ekonomickým růstem“ a „Válka proti terorismu nezvýšila naši bezpečnost“. V páteční atmosféře tak husté, že by se z ní osypal i Rákosníček, jsme se pustili do cizelování naší linie. Díky přípravné práci Moniky Němcové a Terezy Ottové, které si vzaly na starost domácí dolování relevantních dat, však byla tato aktivita značně ulehčena. Díky za to.

Druhy den ráno mohl být po gurmánských orgiích s absencí palmového oleje zahájen samotný turnaj. Úvodní souboj bohužel vyzněl z důvodu banální chyby našeho týmu těsně pro soupeře. Protože ale další klání následovalo hned vzápětí poté, nebyl čas na slzy a teatrální trhaní tóg. 20 minut a znovu do boje. Tentokrát se našim „fúriím“ již dařilo o poznání lépe - během obhajoby teze o EU totiž doslova rozdrtily své oponenty, a mohly si tak připsat první vítězství.

Oběd! Vegetariánka Světlana Fleischmannová sice nemohla 100% docenit jemnou a dokonale vyváženou chuť vepřového řízku, ale i tak se, myslím, jednalo o zážitek, po kterém by i Zdeněk Pohlreich pověsil svůj rondon na hřebík.

Odpoledne bylo ostrým jazykům soutěžících potýkat se s otázkou války proti terorismu. Tentokráte narazily na silný tým Havířova a utrpěly druhou porážku dne. Náladu si však vzápětí vylepšily na úkor dalších moravskoslezských debatérů, pocházejících pro změnu z nedalekého Krnova. Přesvědčivé vítězství 3:0. První den turnaje tak pro nás skončil smírným skóre 2:2.

Ale nejenom debatováním živ jest člověk. Součástí výjezdu pravidelně bývají i večerní procházky po místních pamětihodnostech. Náš tým měl tu nezanedbatelnou výhodu, že blízký Josefov, který se stal cílem výpravy, již podrobil důkladnému (třebaže ne zcela plánovanému) průzkumu. Když se proto první vlna debatérů odebrala do temných a vlhkých kasemat, naše děvčata dala přednost multietnickému ekonomickému transferu v blízké večerce. Samozřejmě pod bedlivým okem pedagogického dozoru. Z toho důvodu jsme se stali vlnou druhou, která, po krátkém hledání vstupu do podzemí, vyrazila kritickým okem znalců zhodnotit fortifikační potenciál místních ravelinů. Po několikaminutovém pochodu podél starobylého opevnění jsme dorazili až k areálu, na jehož bráně se hrdě skvěla lebka se zkříženými hnáty. Chvíli jsme váhali, zda se nám drobnou navigační chybou nepodařilo dorazit až k Baltskému moři, ale záhy se ukázalo, že tento umělecký prvek tvoří pouze přátelské varovaní Armády ČR, která měla za plotem svou posádku. Protože již doba pokročila, rozhodli jsme se nerušit spánek oněch blanických rytířů dneška poplachem a v klidu a míru se odebrali na ubikace.

Ráno nás čekalo druhé kolo debat. Snídaně z vlastních zdrojů proběhla v celkem uvolněné atmosféře balení nečistých svršků a hygienických potřeb, neboť bylo třeba dům mládeže opustit do 10. hodiny dopolední. 

Po příchodu na kolbiště nás čekalo tradiční losování soupeřů, ale také první drobné překvapení. To spočívalo v hodu mincí, jenž rozhodl, který z týmů bude volit nepřipravenou tezi k nadcházejícímu střetnutí. Drobnou náplastí pro poražené pak byla skutečnost, že mohli rozhodnout, kdo ze zúčastněných zaujme pozici afirmace a kdo se naopak bude snažit dané tvrzení ze všech sil vyvrátit. Fortuna tentokráte stála při našich děvčatech, tudíž se jim dostalo privilegia výběru jednoho ze tří témat. Po krátké poradě se rozhodla pro tezi „Tělocvik by měl být na středních školách dobrovolný“. Výrazně zkušenější soupeři z gymnázia Kojetín jim naopak bez váhání přiřknuli pozici obhájců teze. Nutno říct, že se jejich volba ukázala být šťastnou. Tento fakt měl však vyjít najevo až za hodinu, protože právě tento čas mají všechny týmy vyhrazen na vybudování své strategie a přípravu smrtících argumentů.

Jak může místopřísežně potvrdit každý frekventant jakéhokoliv vzdělávacího ústavu v zemi, i pouhých pětačtyřicet minut se někdy může zdát dlouhých jako vystoupení Heleny Vondráčkové doprovázené hrou na hřeben. Ne však v případě turnajů Debatní ligy, kde přípravný čas letí rychlostí nešťastníka poživšího párek nevalné chuti. Stihnout totiž promyslet všechny směry, jimiž se může souboj vyvíjet, a připravit si do zásoby repliky, které by vhodně reagovaly na případné útoky soupeřů, je totiž úkol v právu gargantuovský, stejně tak jako nesplnitelný. Rozhodčí však nečekají…

Poměrně brzy začalo být bohužel jasné, že naše děvčata tahají za kratší konec provazu. Svou roli zde nejspíše sehrála zkušenost borců z Kojetína, ale i pozice afirmace, která již od počátku nahrávala spíše soupeřům. Děvčatům však rozhodně slouží ke cti, že nesložily zbraně a rvaly se až do samého konce. Jejich úsilí bylo odměněno těsným výsledkem v poměru 2:1, což znamená, že jim jeden ze tří rozhodčích přiřknul vítězství.

A konečné účtovaní? Opatovský tým skončil v konkurenci 27 zúčastněných na 13. místě. Na první pohled se může zdát, že takový výsledek nemůže být zrovna důvodem k bujarým oslavám, ale mějte na paměti, že se jednalo o náš první turnaj a většinu soupeřů proto tvořili studenti, kteří se debatováním nezabývají prchavé 2 měsíce, ale již několik let. V tomto světle se jedná o vynikající výsledek, který s sebou nese punc velkých příslibů do následujících klání. To příští se bude konat již  25.– 27. listopadu 2016 v České Třebové a my budeme opět při tom.