Všechny články

Ve středu 9. září, v půl šesté ráno, jsme se my, studenti septim a třetího ročníku vydali na poznávací zájezd do Polska. Únava z brzkého vstávání přemohla i zkušené nespavce a připravila je tak o krásy moravského kraje, jímž jsme projížděli. Okolo jedné hodiny odpoledne jsme dorazili na první zastávku našeho zájezdu, do bývalého koncentračního tábora Osvětim. Už při prvním pohledu nás přepadla stísněná atmosféra. Uvědomili jsme si důležitost poznání i temných částí novodobých dějin, aby se již nikdy neopakovaly.

V první části komplexu Auschwitz jsme měli možnost vidět některé bloky v původním stavu i zevnitř. V budovách se nám skýtal pohled na oblečení, boty, kufry a dokonce i vlasy, jež se po popravených nebo umučených dochovaly. Výklad paní průvodkyně dokreslily dobové fotografie dochované přeživšími. Druhá, značně větší část tábora s názvem Birkenau působila ještě realističtěji.

Následoval přejezd do městečka Vělička, kde nás čekala prohlídka solných dolů. Večerní procházka solnými doly všechny po chmurné náladě v Osvětimi oživila a každý z nás si s lehkým motáním hlavy užil i pochod po dřevěných schodech do hloubky až 135 metrů. Skvělá paní průvodkyně Eliška nás neustále slovy: „Vstáváme, pokračujeme a dýcháme“ motivovala k další, zhruba 2,5 kilometru dlouhé cestě solným dolem. Nadchla nás i hudební a světelná projekce v solné kapli svaté Kingy, stejně jako stoupaní k východu rychlostí 4 metry za sekundu ve stísněném výtahu. To se jistě líbilo všem klaustrofobikům.

Po náročném dni jsme ocenili příjemné ubytování v hotelu v blízkosti dolů a ve čtvrtek ráno nás nabila energií bohatá snídaně. Tak jsme se mohli vydat na prohlídku krásného historického města Krakov. V královském paláci Wawel jsme měli možnost si prohlédnout originální malbu Leonarda da Vinciho: Dáma s hranostajem. V katedrále jsou uloženy ostatky významných osobností polské historie.

Po kulturním vyžití přišel rozchod k obědu a k nákupu suvenýrů. Příjemně unaveni a se spoustou nových zážitků jsme nasedli do autobusu směr Praha. Samotná cesta zpět představovala především spánek a také kvíz získaných znalostí za bonbonky (bez nich zájezd odmítl spolupracovat).

Závěrem bychom rádi za vydařený zájezd poděkovaly skvělému pedagogickému doprovodu, profesorkám Evě Franzlové a Věře Dittrichové a výborné paní průvodkyni.

Rovněž děkujeme Martinovi Kubů (7. F) a Evě Pospíšilové (7. E) za poskytnutí fotografií.

Eliška Šafránková a Karolína Brabcová (7.F)