Všechny články
Malich na Hradě
- Podrobnosti
- Zveřejněno: 7. duben 2013
Abychom se ve škole nenudili, připravil nám pan profesor Papoušek zajímavý program. Nudit jsme se rozhodně neměli, původně plánované tři výstavy za jeden den - to už je docela slušný výkon. Nakonec ale proběhly jen dvě, ale všechno popořádku…
Začali jsme v Rudolfinu na výstavě Motýlí efekt?, předtím jsme si poslechli něco o jejím obsahu. Každý z vystavovaných mladých umělců má vlastní styl a vlastní způsob vyjádření, jak jsme vyrozuměli z projevu pana profesora, ale všichni něco dekonstruují. Pak už jsme se volně procházeli po výstavě a snažili se vymyslet kreativní odpovědi do pracovních listů, co nás výstavou doprovázely.
Každý z oněch šesti malířů měl něco do sebe, ať už jejich obrazy vzbuzovaly úžas, děs nebo něco jiného. Těžko můžu výstavu blíže popsat, na každého asi působila jinak a na obsáhlejší rozbor nemám dostatečné vzdělání. Můžu asi ale za celou třídu říct, že se nám to líbilo. Nakonec jsme se všichni nakupili v poslední místnosti, “zakempovali“ na podlaze a čekali na přesun dále.
Došli jsme na Národní ke Špálově galerii, ale výstavu nám ale mezitím zbourali, takže jsme byli nuceni se obejít bez tohoto jistě hodnotného kulturního zážitku. Místo toho jsme zavítali do Jízdárny Pražského hradu na retrospektivní výstavu Karla Malicha, což je “ten pán s těma drátama“, to jsme všichni věděli už z hodin výtvarky, ale těžko jsme si dovedli představit, jak to doopravdy vypadá. Expozice plně využívala nádherné prostory Jízdárny, hrála si se světlem i s divákem a celá působila jako jedno velké umělecké dílo. Zavěšená, postavená i položená díla se stupňovala až po zlatý hřeb v podobě závěrečného výtvoru v nejvzdálenější, bílé části Jízdárny. Jen musím podotknout, že by pan Malich mohl zapracovat na pojmenovávání svých děl, protože „Bílá plastika“ opravdu není moc originální.
Znovu jsme skončili nakupení v závěrečné místnosti tentokrát s barevnými obrazy, někteří z nás málem usnuli v měkkých křesílkách u dokumentárního filmu a pak už jsme se rozutekli po Hradčanském náměstí.
Květa Brázdilová z 5.C







Žádost o uvolnění - nezletilý



